Psali o Jožovi

Tento článek byl LP 2015 upraven.

Díky mladické nerozvážnosti redaktora došlo k chybnému uvedení jména rybáře.
Čtenářům webu se omlouváme. Redaktorovi jsme odebrali část 15. a 16 platu. Byl převelen do Brusele.

 

 

09.03. 12:01 Rozhovor

Největší český a slovenský producent ryb, Rybářství Třeboň, se musí potýkat nejen s kormorány a pytláky, ale i s nezdaněným obchodováním konkurence. „V restauracích nemáme šanci se uchytit,“ říká spoluvlastník rybářské skupiny Josef Schinderka.

Jedna z vašich firem, Rybářství Hluboká, chová jesetery a vyzy, velké sladkovodní ryby, z jejichž jiker se například v Rusku vyrábí kaviár. Jak je využíváte vy? 

Kaviár neděláme, to je zajímavé až při mnohem větším počtu kusů. Jsme v Česku asi jediní, kdo má tyto ryby v reprodukčním věku, takže už se nám líhnou nové rybičky. Prodávají se především do Německa, do okrasných bazénů. Rybí líheň na Hluboké byla velmi ztrátová a tamní rybáři začali zkoušet chovat jesetera. Dostali líheň do plusu, ale pro naše podnikání je to jen doplňková činnost.

Jak v loňském roce hospodařilo Rybářství Třeboň Hld.??

Těžko se nám to hodnotí, ke změně struktury na holding došlo teprve loni. Každopádně provozní výsledky budou kladné. Bohužel se ale projeví povodeň z roku 2006. Málokdo o ní ví, úplně spláchla naše třeboňské rybníky, dodnes dokupujeme násady. Na druhé straně hlubocké rybníky měly loni polovinu vody podstav, a nepodařilo se odchovat dost násad a plůdků.

Jak jste se dostal k podnikání v oblasti rybářství?

Náhodou. S kolegou jsme založili investiční společnost a v druhé vlně kuponové privatizace získali podíly v několika firmách, mimo jiné v Rybářství Tábor, Rybářství Hluboká a Rybářství Praha. Stejně jako mnoho jiných malých investičních společností jsme zjistili, že se správou podílů neuživíme, a tak jsme je prodali, jen ryby nám zůstaly. Srdcem rybářství byla vždycky Třeboň, proto jsme se na tamní podnik snažili dosáhnout a postupně získali kontrolu.

Co mají rybáři v zimě na práci?

Kdyby byla normální zima, tak se starají o to, aby se k rybám dostal vzduch. Opravují rybářská zařízení, sádky, sklady, cesty k rybníkům, rybí líhně a podobně. Málokdo ví, že v únoru se vylovují rybníky.

Musejí se ryby v zimě dokrmovat?

V tomto období vůbec. Jinak se dokrmuje obilovinami, které jsou zrovna na trhu – pšenicí, kukuřicí. Ryby mají přirozenou potravu z rybníků. Podloží ale nesmí být příliš písčité. Nejúrodnější je bahno, například v pohořelických rybnících na jižní Moravě. Naše rybníky na Slovensku docilují výnosu kapra z hektaru 1300 kilogramů, v Třeboni jen 400. To, co Josef Štěpánek Netolický s Jakubem Krčínem před pěti sty lety zaplavili kolem Třeboně, byly spíše nevyužité plochy.

Odvíjí se od typu rybníka chuť rybího masa?

Může se stát, že některý rybník má vliv na chuť rybího masa, ale ne zásadní. Více se na ní podepíše například nadměrné přikrmování kukuřicí, díky němuž je konzistence rybího tuku řidší. To se ale českých ani moravských rybářů netýká.

Od Evropské komise jste dostali chráněné zeměpisné označení Třeboňský kapr, podobně jako jej má Pohořelický kapr nebo Budějovické pivo. Bylo obtížné známku získat?

Dlouho jsme o to usilovali. Pomohlo nám ministerstvo zemědělství, které mělo samo zájem česká označení v EU prosadit.

Součástí vaší skupiny jsou i společnosti na Slovensku – Rybárstvo Karáp, Kláštor a nitranská firma Kolter. Na tamním trhu se sladkovodními rybami máte šedesátiprocentní podíl. Jak se vám jej podařilo získat?

Když jsme zjistili, že přicházíme o velkoobchodní a obchodní marži, založili jsme na Slovensku spolu s jedním slovenským obchodníkem s rybami firmu Kolter. Vybudovali jsme sádky a dokoupili 70 hektarů rybníků. Leží u Dunajské Stredy v Podunajské nížině. Na severu, v Kláštoru pod Znievom, máme ještě dvě pstruhárny.

Co v současné době nejvíc sužuje vaše podnikání?

Šedá ekonomika. Nemůžeme si jako velká firma dovolit stejné praktiky jako rybář, který má pár rybníků. Prodává ryby bez papírů, zejména do hospod, a má před námi dvacetiprocentní cenový náskok. My prodáváme s daní a s dokumentací, takže v gastronomii nemáme šanci se chytit. Po vstupu Česka do Schengenu od těchto malých rybářů nakupují i Němci.

Chovají se kapři ještě jinde v takové míře jako u nás?

Největším výrobcem je Polsko, tam ale ryby i sami zkonzumují. Česká spotřeba ryb je v porovnání se zbytkem Evropy mizivá. Česko je díky tomu největším exportérem kaprů. My vyvážíme asi sedmdesát procent. Starost nám dělá silná koruna, respektive slabé euro. Sice si u banky na půl roku fixujeme kurs, ale to je málo. Euro spadlo o tři koruny během dvou let a o to se nám zkrátila marže, zdražovat si nemůžeme dovolit. Tím pádem ani nemůžeme dobře zaplatit lidi. Jediným řešením by bylo zavedení eura v Česku.

Proč podle vás Češi ryby příliš nejedí?

Asi proto, že jim připadají drahé. Jenže si ne­uvědomují, že ryba se chová čtyři roky, kuře jen pár měsíců. Navíc to není podnikání za plotem, rybu nám berou pytláci, decimují ji kormoráni. Nemůžeme prodávat kilo za dvacet korun. Přitom je rybí maso vlastně biopotravina. Na marketingové akce ale česká veřejnost neslyší, navíc řetězec, který se snažil prodávat něco kvalitnějšího, Carrefour, odešel.

Jakou část ryb zpracováváte a kolik prodáte živých ryb?

Rybí výrobky tvoří v rámci Česka do deseti procent produkce. Myslel jsem, že zájem o opracovanou rybu, tedy filety a půlky, brzy stoupne na úroveň západní Evropy. Asi před šesti lety jsme za velké peníze vybavili tři zpracovny ryb tak, aby splňovaly podmínky EU. Byl to špatný odhad. Lidé pořád kupují kapra nejraději se šupinami.

Rybáři patří k nejhůře placeným povoláním. Je problém sehnat lidi?

V čistě rybářských profesích problém naštěstí není, v jižních Čechách funguje určitá hrdost na řemeslo a na rybníkářskou tradici. Rybařina se dědí z generace na generaci. Fluktuace je minimální – pokud je někdo baštýřem, své velmi specifické schopnosti těžko jinde uplatní.

Chystáte se kupovat nějaké nové rybníky?

Momentálně ne. Jeden čas jsme chtěli koupit rybníky v Srbsku. Plánovali jsme zapojit se do obchodní sítě jedné srbské rybářské firmy a využívat jejích sádek. Do Srbska jsme dodávali, ale po bombardování v roce 1999 se tam všechno změnilo, s obchodem je konec. Nicméně ta země je pro obchodníky s rybami zajímavá díky náboženství. Často tam drží půst a šaran, kapr, je oblíbené postní jídlo.

Jak pokračuje váš projekt na snížení podílu chovaných kaprů ve prospěch candátů, okounů či línů?

Zatím není rozhodnuto. Samozřejmě přemýšlíme, jak se vyrovnat s poklesem zájmu o kapra a přejít na dražší rybu – na candáty a štiky, ryby králů. Jsme ale opatrní. Před lety se na Hluboké pokusili do velkých rybníků vysadit monokulturu candáta a dopadlo to tristně – ryby uhynuly.

K největším škůdcům rybářů patří kormoráni. Dá se proti nim nějak bránit?

Nedá, jsou přísně chránění, přitom ve střední Evropě vůbec nejsou doma. Na Slovensku jsou schopni zlikvidovat sádku v malém rybníce během dvou dní. Jsou to úplná rybí jatka. Na náhradách od státu, které za způsobené škody dostáváme, se ale zhojíme jen z poloviny. Podobně je tomu i u vydry. Kormoráni jsou ale horší, protože migrují.

Co rybář dělá, když zjistí, že se mu kolem rybníka uhnízdili kormoráni?

Asi je nešťastný. Často ani nemá šanci to hned zjistit. Naše rybníky jsou rozmístěny na deseti tisících hektarů a my máme necelých pět set lidí. Tratíme ale i jinde. Stát vyhlašuje všemožné chráněné oblasti, například Třeboňsko, čímž omezuje naše podnikání, a přitom nám na údržbu rybníků v chráněné zóně přispívá jen minimálně.

Kolik dostáváte na dotacích?

Asi patnáct milionů, letos to bude jen polovina. Stát nám pomohl po povodních v roce 2002, zaplatil asi 80 procent nákladů na opravy. Bylo jasné, že příští povodeň by mohla být ještě horší, pokud se hráze rybníků neopraví. Co tady chybí, je platba na hektar, jakou mají zemědělci v celé Evropě. Pro rybáře to zavedli například na Slovensku.
 

Kde v EU se mají rybáři nejlépe?

V Německu, tam mají štědré hektarové dotace na plochu rybníka. Za takových podmínek je těžké udržet si trhy a cenově konkurovat. Rybářství je z ekonomického hlediska obor tak malý, že to v Česku politiky příliš nezajímá. Jsem pro, aby se dotace zrušily všem a mohli jsme lépe podnikat.

***

Josef Schinderka (57)

Pochází z Tábora. Vystudoval stavební fakultu ČVUT, obor vodohospodářství. Začínal ve Vodních stavbách Praha, projektoval vodohospodářské stavby i rybníky. Po revoluci nakoupil mimo jiné podíly v rybářských firmách. Dnes společně s bratrem a třemi dalšími společníky ovládá bezmála devadesát procent akciové společnosti Rybářství Třeboň Hld. Do skupiny jimi ovládaných firem patří také Rybářství Třeboň, Rybářství Hluboká, České rybářství Mariánské Lázně, obchodní firma Fish Market a čtyři společnosti na Slovensku. Za ryby skupina ročně utrží kolem tří set milionů korun.Schinderka je ženatý, má čtyři děti, z toho tři vlastní. Na rybaření nemá trpělivost, je prý akčnější. Rád hraje tenis, lyžuje, jezdí na vodu. Nejraději konzumuje lína. Řídí Toyotu Land Cruiser.